Ahoj Raduco, ahoj tanečníci,
miluju tanec, miluju to svobodné vyjádření sebe sama v pohybu. Na poslední dílně jsem zažil hluboké setkání se sebou samým, se svojí zraněnou částí. Dovolil jsem si prožít tu bolest naplno i s očistným pláčem. Další dny poté jsem cítil takové spojení se sebou semým, jako už dlouho ne. A pořád to trvá. Hluboký vnitřní klid, jistota i zranitelnost, krása a láska. Děkuju tobě, dekuju všem spolutanečníkům, organizátorům a také sobě. Naviděnou na parketě a v životě.
Zdeněk, Ostrava

Ahoj Raduco,
díky za krásnej dubnovej příspěvek. Taky to tak vnímám. Otřásá se v
základech úplně všechno a zároveň přicházejí zcela nečekané nádherné
prožitky, o kterých by se mi dříve ani nesnilo. Za hodně vděčím tanci.
Bezezbytku se na mě projevilo pravidlo "rozpohybujeme-li tělo, rozpohybuje
se i duše". Léta jsem se pokoušel uchopit život jen rozumem a slovy. Nebylo
to téměř k ničemu. Až s tancem přišlo hodně dobrých změn. - Díky, že jsi
vytvořila prostředí, ve kterém jsem se odvážil "vylézt na parket".

Pěkné jarní dny,
Libor

Milá Raduco, velice Vám děkuji za zprostředkování úžasného zážitku s Ya´akovem. Jsem novinářka a žiji plně v "reálném" světě, ale o víkendu jsem pochopila, že reálný svět je vlastně úplně jinde, totiž v nás samotných a naší vnitřní síle. Děkuji za všechno, bylo to nezapomenutelné. Tanec 5 rytmů určitě neopustím. Můj vnitřní tanečník mne bude doprovázet už navždy a jsem za to poznání skutečně vděčná... děkuji Vám všem za to, co děláte.

Protančit s Raducou a přáteli, celé hodiny v pěti rytmech je jeden z nejlepších způsobů pohybu, očištění duše od všedních útrap i hlubokých smutků, co znám. V tomto tanci nacházím svůj životní zdroj, zjišťuji, že věci jsou jinými, než se zdají být, že iluze nám často zastírají prožívání skutečnosti a my se často trápíme něčím malicherným, založeným na špatně zamířeném chtění, touze, přání. V tanci je přítomen dech, prožitek těla, odevzdání myšlenek přirozenému proudění, relaxace i napětí, tentokrát však prospěšné narozdíl od stresu. Cítím po něm radost z čistého bytí a "jsem" a sílu a klid jít dál po své cestě k Bohu. Jsem vděčná Raduce i všem jejím pomocnicím a pomocníkům a učitelům, že tento tanec přivedla do Čech a že je tu všem dostupný. Díky moc

O víkendu jsem poznala, že mezi mými prsty na nohou a temenem hlavy může být celý vesmír, dovolím-li to. Kolik času a námahy člověk v životě ztratí marnou snahou udržet struktury v nehybnosti, aby měl nějaké jistoty, jakkoli pofiderní, a klidně i negativní, protože se nám to zdá lepší než nemít žádné!. Hodiny a hodiny pohybu v tanci, v nadýchané peřině nekonečného proudu hudby, zlehýnka a bez ustání uvolňují zatuhlé šrouby, rozpouštějí led a odplavují zvířený kal... Kapka, tón, gesto, slza, úsměv, vůně, pohled, padají od povrchu hlouběji a hlouběji, až na kamenné podloží, a nacházejí si cestu právě k tomu místu, které tiše volá o pomoc. A když duše zůstane konečně bez nákladu, bez hranic a nahá, trochu se lekne, a najednou s překvapením zjistí, že tančí dál, žádný konec světa nenastal J. Naopak! Nastala změna, a my ji přežili. Struktury blokují světlo, jehož máme k dispozici, kolik jen potřebujeme, pokud si to sami nekazíme. Kolikrát už na to člověk přišel, a kolikrát znovu zapomněl! Udržet plnou vědomost... Proces započatý na dílně pokračuje i po návratu domů; spontánní tanec je jedna z nejryzejších věcí, jaké jsem kdy v tomto těle zakusila.. Děkuju moc a těším se na další tancování.